Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:40
Publikováno dne:
29.5.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Šperky s českým granátem (II.)

Od roku 1868, kdy se objevily první briliantové granátové výbrusy, došlo i ke změně ve způsobu zasazování. Nejprve to bylo jen do zlata, a to tak, že se upevňovaly tenkou kovovou obrubou za lem (rundystu kamene), metoda se nazývá “á jour”. Na rozdíl od dřívějšího zasazování byly kameny vidět i z průhledu. Procházející světlo zlepšovalo optický vzhled vybroušených kamenů, zvyšovalo jejich “jiskru” a dovolilo lépe uplatnit jejich barvu. Od roku 1880 se granáty vsazovaly také mezi zlatá zrnka do mřížek. Tímto způsobem byly zasazovány převážně větší kameny. Na konci 19. století se brousily a zasazovaly i ploché čtvercové nebo klínovité granátové kameny. Dělo se tak nejen způsobem “á jour”, ale i upevněním kamenů zlatými zrnky do mřížek nebo klasickým klenotnickým způsobem - přimáčknutím okraje zlatého lůžka, do něhož byl vybroušený kámen zasazen svojí spodní stranou.

[Obr: granaty_secesni_souprava.jpg (9797 Bytes)]

Naše přední znalkyně granátových šperků Věra Vokáčová hodnotí vývoj na konci 19. století, kdy došlo k obrovskému rozvoji granátnické výroby, takto: “Poslední čtvrtina století využívá konečně českých granátů nejrůznějším způsobem, často hraničícím s nevkusem, na předmětech, jako jsou psací soupravy z perletě, krabičky, rámečky na fotografie apod., a to nejen na klasickém kovovém podkladu, ale také na dřevě, sametu, na skle aj. Granátová industrie té doby, ostatně v souhlasu s historizujícími tendencemi, panujícími i v jiných oborech výtvarné práce, vývojově ustrnula, omílala staré vzory a reprodukovala je ve stále horší podobě i materiálu. Tento stav vyprovokoval řadu umělců, především architektů a profesorů pražské Uměleckoprůmyslové školy ke snahám o podnětné zásahy do granátnické práce. Také Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze zde hrálo kladnou roli jako vypisovatel soutěží a podněcovatel nových návrhů. V té době se rodí nový sloh, secese, která zpočátku u nás čerpá z lidového ornamentu, aby se konečně rozvinula v plodný, tvarově bohatý a dlouho přežívající sloh. V tomto období se nejvýrazněji uplatňuje Odborná škola šperkařská v Turnově, Odborná škola zlatnická v Praze a Uměleckoprůmyslová škola s řadou výrazných výtvarníků. V secesi vzniká šperk dvojího typu. Je to jednak charakteristický zlatnický šperk s použitím krásných velkých kamenů, které jen dotvářejí celkový charakter šperku, a dále výrazně granátový šperk, navazující na tradiční granátnickou práci využitím granátu jako skupinového kamene tradičním způsobem montáže. Kvalitních dokladů tohoto druhého způsobu není však mnoho.”

[Obr: granat_a_vltavin.jpg (9596 Bytes)]

Mezi ty kvalitní klasické granátové výrobky patřil náhrdelník, zhotovený Františkem Šporkou, dar pro Sarah Bernhadtovou při její návštěvě v Praze roku 1888. Poslední desetiletí 19. století začalo nicméně ve znamení poklesu výroby granátových šperků. Tento pokles byl po předchozích letech prosperity velmi výrazný. Mnohé dílny se musely přeorientovat nebo zcela skončit s výrobou. Jedním z důvodů byla inflace červených kamenů ve špercích, daná syntetickou výrobou umělého rubínu. Bohatší klientela se začala zajímat o jiné drahé kameny, hlavně o diamanty, ale oblíben byl také modrý safír, akvamarín, drahé opály a olivíny. Snížení zájmu o granátové šperky souviselo i s tím, že granát byl zasazován do tzv. nového zlata, které bylo pouze šestikarátové (250/000 Au a 750/000 Cu), byl to již v podstatě obecný kov. Někteří nepoctiví výrobci tuto ryzost ještě snižovali nebo používali jen slabě pozlacenou mosaz. K nápravě došlo až roku 1927, kdy vstoupil v platnost nový puncovní zákon. I nejnižší šestikarátová ryzost musela být označena puncem. V prodejnách pak muselo být nové zlato prodáváno odděleně od zlata čtrnáctikarátového a prodejce byl povinen “kupujícímu obecenstvu na požádání předložiti puncovní zákon s vyobrazením značek puncovního úřadu.“

Počátek 20. století nepřinesl nic nového. Celá první čtvrtina století těžila ze secese. Nezachovalo se ale bohužel mnoho kvalitních ukázek. Ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea jsou zastoupeny hezké práce Marie Křivánkové z let 1908-1920 nebo šperky s patinovaného stříbra s granátovými čočkovci, které vytvořil F. Stocker, jeden z výtvarníků, působících v uměleckém družstvu Artěl (založeném roku 1908). Velkým propagátorem granátového zboží byla firma J. Reimann, která sídlila v Praze na Ferdinandově třídě (dnes Národní) v paláci Metro. Měla filiálky v Karlových Varech, Petrohradě, Moskvě, Berlíně a Hamburku.

V roce 1908 na výstavě pražské Obchodní a živnostenské komory byly v samostatném klenotnickém pavilonu vystaveny i výrobky z českých granátů. Mistři J. Jošt, M. Schober, F. J. Chrůma, A. Mejstřík, V. Bergman, J. Eisner, J. Dubovský, W. Guth, F. Krieshofer, R. Lukeš, J. Krumlovský a V. Matouš byli za své výrobky vyznamenáni. Na dlouhou dobu to ale bylo pro granátové šperky ocenění poslední. Úpadek řemesla dovršila první světová válka.

Druhá čtvrtina století byla ve znamení snahy o nové oživování granátové výroby. Produkce specializovaných výrobců granátových šperků se zvyšovala jen velmi pomalu. Nejvýznamnějšími byli František Šimůnek v Lomnici nad Popelkou, v Kokoníně u Jablonce pak Anna Posltová, ve Vrchlabí Josef Janata, v Praze Josef Vilzef a dalších minimálně 8 dílen, ve Frýdštejně u Turnova František Kovář. Přímo v Turnově byly dílny J. Loskota, J. Vávry, Valešová a spol. a další malé živností. Druhá světová válka znamenala znovu úpadek granátové výroby. Po válce se na Turnovsku pokoušejí zlatníci obnovit výrobu granátových šperků. Prvních úspěchů dosahují na Pražském vzorkovém veletrhu v říjnu 1946, který byl komentován takto: “Čestné umístění granátových šperků bylo důstojné a znovu se ukázalo, že drobný český granát, zasazený v “dláždění”, upoutá více než granáty větší a jednotlivé. Drobné granáty jsou krásné červené ...” Na veletrhu byly navázány první obchodní kontakty. Zájem o granátové šperky projevili tradiční odběratelé: USA, Švédsko, Norsko, Indie. Z politických důvodů se obchodní vztahy se zahraničím v následujících letech omezily a rozvíjely se jen velmi pomalu. Výroba šperků byla tradiční. Vzory se vesměs přebíraly z let předválečných. Hlavním kovem se stalo zlacené stříbro. Snahy o povznesení výtvarné úrovně šperků s českými granáty se projevovaly. Avantgardní projekty byly oceňovány na světových výstavách (realizované návrhy profesorů J. Nušla, J. Soukupa a výtvarnice A. Novákové). Komerční výrobky vycházely (a dosud vycházejí) hlavně z tradičních vzorů 18. a 19. století.

[Obr: moderni_granatnicina.jpg (9052 Bytes)]

V roce 1947 se většina pražských zlatníků rozhodla vytvořit družstvo Soluna. Zbývající drobné dílny byly po roce 1950 zcela zrušeny. Do Soluny vstupují i mimopražští výrobci. Do předsednictva se dostává F. Valeš z Turnova. Soluna se zabývá (kromě své standardní výroby) i výrobou a prodejem granátových šperků, a to včetně zprostředkování obchodů pro zbývající drobné výrobce granátových šperků. Podíl granátových šperků na celkové výrobě Soluny reprezentuje v roce 1949 celých 15 %. V roce 1951 byla do Soluny převedena výroba granátových šperků Komunálního podniku města Rovensko. O rok později i strojní broušení granátů z n. p. Spojené turnovské brusírny. To bylo v roce 1953 doplněno i o vlastní těžbu granátů v Českém středohoří na prvních dvou hektarech, pronajatých u Podsedic. Pro Solunu je situace (vzhledem k tomu, že granátová výroba má svá specifika a je mimo Prahu) neúnosná, a tak dochází během roku 1953 k vytvoření Družstva umělecké výroby Granát se sídlem v Turnově. V letech 1956-1959 buduje družstvo svůj nový závod, kde soustředilo výrobu, roztroušenou do té doby v malých dílničkách po celém Turnově. Závod byl vybudován shodou okolností hned vedle sídla družstva brusičů Precious. To umožnilo v roce 1961 obě družstva sloučit. Po řadu let bylo pak družstvo Granát monopolním výrobcem granátových šperků a zároveň hlavním brusírenským závodem pro zpracování přírodních i syntetických šperkových kamenů.

[Obr: duvgranat.jpg (16022 Bytes)]
Družstvo umělecké výroby Granát v Turnově, náš největší výrobce granátových šperků

Pracovníci družstva se zasloužili i o další rozvoj šperkové výroby tím, že od roku 1984 umožnili ve dvouletých intervalech pravidelné konání sympozia Šperk a drahokam. Jde o setkání významných výtvarníků, pracujících v oboru šperku, při kterém si vymění zkušenosti a zároveň zhotoví dle vlastních návrhů několik autorských šperků. Na tomto místě nelze vyjmenovat všechny, a tak jen několik jmen českých výtvarníků, kteří se sympozií zúčastnili jako první: prof. J. Soukup, A. Nováková, Z. Laštovičková, L. Beranová, P. Opočenský, A. Cepka. Dnes je účast mezinárodní. Šperky z jednotlivých sympozií jsou vystaveny v turnovském Muzeu Českého ráje. Každý rok je mezi nimi i několik šperků granátových. Po pádu komunistického režimu (od roku 1990) se na Turnovsku objevilo několik nových výrobců granátových šperků.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 29.5.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Šperky s českým granátem (I.) - 9.1.2001
Největší český granát - 2.1.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena