Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:40
Publikováno dne:
28.5.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Kouzlo jantaru

Zářivě žlutých úlomků a valounků jantaru, vyskytujících se v uloženinách Baltického moře, si všímali již naši předkové ve starší době kamenné. S jantarovými ozdobami se proto setkáváme během všech etap lidského vývoje. Staří Římané označovali jantar jako „elektrón“. Věřili, že jde o sluneční paprsky, ztuhlé ve studené mořské vodě.

Theofrastos a Thales z Milétu sice poznali již v šestém století před naším letopočtem elektrostatické vlastnosti jantaru i to, že jde o hmotu, která hoří, pravou podstatu této zvláštní látky ve své době ale nerozluštili. Žlutá hmota, tvořená směsí uhlovodíků, je vlastně fosilní (zkamenělou) pryskyřicí převážně třetihorních jehličnanů. Ze zastoupených uhlovodíků je nejvýznamnější kyselina jantarová, jejíž obsah se pohybuje kolem 5 – 12 %. Jantar obsahuje pouze uhlík, vodík a kyslík. Stopově bývá přítomna někdy ještě síra. Nikdy ale žádný z kovových prvků (běžných v anorganických sloučeninách). Jde o amorfní, tedy nekrystalickou látku. V přírodě se vyskytuje v podobě kapiček, nepravidelných zrn a valounků. Největší kusy mají rozměry v desítkách centimetrů. Největší hlízy jantaru měly hmotnost přesahující 25 kilogramů.

Jantar má žlutou, žlutohnědou nebo červenohnědou barvu. Jak již bylo uvedeno, většinou je třetihorního stáří. Hlavním producentem pryskyřice byly v té době borovice (Pinus Succinifera). Pobaltský jantar bývá proto také označován jako succinit. Výrony pryskyřice byly velmi rychlé, a tak se často stávalo, že v ní byl zachycen třetihorní hmyz (mravenci a mušky).

[Obr: jantar_se_hmyzem.jpg (13062 Bytes)]

Zbytky třetihorního hmyzu v jantaru

Starší fosilní pryskyřice se vyskytují mnohem méně a také jejich význam je menší. Co je ale zajímavé, že i v současné době existuje pryskyřice jantarového typu. Získává se na Novém Zélandu a pod označením copal nebo kaurigum se využívá ve šperkové výrobě.

Již od starověku byl jantar pokládán za léčivý kámen. Léčily se jím nemoci očí, uší, žaludku a zubů. Usnadňoval údajně i porody a odstraňoval revmatismus. Používán byl ve formě prášku smíchaného s olejem nebo čistou vodou. Revmatismus se jantarem „vykuřoval“. Vykuřování jantarem se dosud provádí v řeckých a sicilských osadách jako prostředek proti uhranutí. Kromě léčebných procedur se věřilo i amuletům a ozdobám (hlavně jako prostředku ochraňujícímu zrak). To všechno bylo důvodem, proč už před začátkem našeho letopočtu vládl mezi obyvateli Pobaltí a tehdejším kulturně politickým centrem Římem čilý obchodní ruch. Některé staré obchodní cesty vedoucí do Říma nebo Byzance byly označovány jako jantarové.

[Obr: _jantar_valounek.jpg (12778 Bytes)]

Jantar z usazenin Baltického moře, valounek 6×4×3 cm

Hlavní výskyty jantaru jsou u Baltického moře na severovýchodním pobřeží Polska a v pobaltských republikách, hlavně pak v Litvě. Odtud také pochází většina světové produkce tohoto ozdobného materiálu. Drobnější výskyty jsou známy ze Sicílie, kde je jantar označován jako simetit. Dále se nalézá v Rumunsku (rumanit), v Barmě, Mexiku a Dominikánské republice. Na rozdíl od pobaltského succinitu, který má charakteristickou světle medovou až zlatožlutou barvu, mají ostatní jantary většinou načervenalé odstíny.

Zajímavé je, že jantar můžeme občas nalézt i na našem území. Byl sem zavlečen ledovcem během ledových dob ve starších čtvrtohorách. Drobné úlomky lze získat v uloženinách potoků pramenné oblasti Jizery. Na Moravě jsou popisovány jednotlivé nálezy z okolí Moravské brány a z Ostravska.

Jantaru podobné jsou i fosilní pryskyřice křídového stáří z některých uhelných výskytů na našem území. Jedná se o valchovit, neudorfit a muckit z Nové Vsi u Moravské Třebové, z okolí Skutíčka, Hřebce a dalších míst.

Jako šperkový materiál je jantar oblíben již řadu století. Základním zpracováním je jen vyleštění nepravidelných úlomků, časté jsou i hladké výbrusy (kabašony) a jantarové kuličky. Brousí se ale i fasetově do prstenů broží a náhrdelníků. Kromě šperkového a bižuterního zpracování se z jantaru vyrábějí i nejrůznější galanterní výrobky. Snad nejznámějším uměleckým dílem je „jantarová komnata“, uloupená Němci během druhé světové války, kterou hledají dobrodruzi Gentzer a Mužík na našem území.

Aby byly při zpracování co nejmenší ztráty, začal se z drobných úlomků, od roku 1881 lisováním při teplotě kolem 200 stupňů Celsia, vyrábět lisovaný jantar, tzv. ambroid. Kromě toho vedl velký zájem o jantarové výrobky k jejich napodobování. Imitací na bázi umělých hmot je v současné době celá řada. Nicméně odlišení přírodního jantaru od jeho napodobenin není pro odborníky nijak obtížné.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 28.5.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena