Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:41
Publikováno dne:
5.4.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Proč neubližovat zviřátkům

V záhadných zmizeních konkuruje našim krajinám jen Bermudský trojúhelník. Nechci zbytečně opakovat, vlastně chci, jak se po ránu 9. května 1945 o fašistu prý nedalo zavadit ani v obchodě s novými vývěsními štíty, jak se před vánoci v roce 1989 vypařili do mrtě všichni komunisté a jen tu a tam se na polích válela ztracená legitimace. U sousedů bych sobecky přešel náhlý hromadný únos všech těch rakouských politiků, kteří si před prohranými volbami svítili ve spíži českou elektřinou. Zasáhne-li však ruka osudu vlastní rodinu, nelze mlčet.

„Blázníš, do sekané hovězí?“ „To jsem nikdy nekupovala!“ „Já dělám španěláky z vepřového.“ Ano, zjistil jsem, že zmiznul každý, kdo měl kdy rád hovězí maso.

Taky ho už nějak nemůžu, ale mohli bychom se alespoň podívat, jak se ve SPIEGELU obecně zamýšlejí nad vztahem lidí a zvířat. Problém je ve světle posledních událostí evidentní: lze domácí zvířata pálit jako smetí, nebo mají také nějaká lidská práva?

[Obr: kravakz.jpg (25125 Bytes)]

Kdoví jak dopadneme za čas sami…

Možná je to otázka v podstatě neřešitelná, člověk své zvířecí podstatě daleko neuteče. A jíst se musí.

Jak rádi bychom měli jasnou představu, tohle je potrava a jde pod nůž, tohle je citlivá a inteligentní bytost a musí se jí přiznat i lidské zacházení. Jenže všechny pokusy onu hranici najít selhaly, lidská inteligence přechází přes koňskou do žížalí plynule. Při některých pokusech, upřímně řečeno, tu inteligentnější stranu mříže poznáme jen stěží. (Při poslechu Mozartovy Malé noční hudby nadojily krávy o 0,6 % víc.) Přesto se už obecně uznává, že šimpanz s okolo sta znakových slov strčí do kapsy i několikaleté dítě.

Co však je zřejmě pro mnoho lidí rozhodující, zvířata jsou schopna lidských citů. Makakové si s chutí zaházejí sněhovou koulí, havrani se ve volných chvílích klouzají po zádech nebo válejí sudy, orangutani se nejraději houpají na stromech nad řekou. V Praze psy připomíná pokálený chodník, obtížný štěkot a občas pokousané dítě; přesto když se dva pejskaři sejdou, nelze než žasnout nad vzájemným líčením dovedností jejich čtyřnožců. V roce 1996 v americké televizi vysílali amatérské záběry z Brookfieldské ZOO, kde gorila Binti Jua vynesla tříleté dítě z příkopu, odehnala od něj ostatní opice a odevzdala ho ošetřovateli.

Od dob středověku, kdy ani zvířecí ani člověčí pozemský život nebyl zrovna v centru oficiálního zájmu, přes mechanistické renesanční pojetí (uznal by René Descartes panenku Barbie za zvíře?) vývoj zřejmě pomalu spěje k citlivějšímu přístupu ke zvířecím „menšinám“. Možná to má něco společného s pohledem na menšiny lidské.

Netřeba dodávat, že kuře, kterému je ve velkochovu určena doživotně plocha poloviny 15palcového monitoru, na který se možná já i vy teď díváme, do této pohádky o zviřátkách nepasuje. Pasovala do ní slepice-tank, která se nám kdysi probíhala po zahradě. Záhony odhrabala téměř až na skálu a pro jiné dvounožce už zahrada moc obyvatelně nevypadala. Zato taková kuřata i vajíčka měla barvu i chuť.

Rychle vykrmené krůty za 21 týdnů nabydou 20 kilogramů, jejich klouby to neunesou a kolabují. Aby zvířata vydržela ve velkochovu, osekávají se jim zobáky, přidávají antibiotika; u prasat dochází ke kanibalismu; na jatkách jsou zvířata stresovaná dlouho před porážkou, často se ještě hýbou při čtvrcení na háku; maso ve stresu zabitých krav je šedé a vodnaté.

Tak jako tak, otázka přehodnocení zemědělské politiky je znovu aktuální. Může to být návrat k volně chované zvěři, v mnoha zemích již téměř nelze koupit mléko z krav, které nejsou volně pasené. Může to být ale i zrcadlo na konci tunelu na jatkách, které zbaví pašíka strachu v poslední hodince a dopřeje mu iluzi společnosti.

Z mnohokrát omílané ekonomičnosti se často vyklube jen lenost nebo hloupost: podle zkušeností zemědělce, který začal velkochov prasat v lidštějších podmínkách, kdy jim poskytuje dost prostoru a zábavy, ho vyjde maso stejně draho jako předtím.

Určitě se to pozná na chuti, když při kousání řízku čuníky ani nás nic netlačí.

Petr Bouř (bour@seznam.cz) - 5.4.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Nemoc šílených krav v ČR nehrozí - 26.1.2001
Otazníky kolem hovězího - 1.12.2000
Newyorské kraviny — aneb velká válka o pomalované hovězí - 26.10.2000


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Skvěle a čtivě napsaný článek - Antonin Janak
Pane Lukačovič, pomyslel jste na utrpení zvířat? - Radka Grofová
Článek se mi líbil, je pravdivý - Monika Valdhansová
Chce to se koukat na věci ze všech stran, ne jen z té, z jaké nám to vyhovuje - Ondra K.
Článek se mi líbil - Eva Hvězdová
Petr Bouř
Máte rádi řízky?

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.8 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena