Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:39
Publikováno dne:
20.7.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Je práce smyslem života?

Podle některých filozofujících antropologů vděčí lidský rod za svůj vývoj práci. Nechci nijak znevažovat klasický výrok „podíl práce na polidštění opice“, ale nemohu se zbavit dojmu, že zde něco nehraje. Pracovní proces byl v rámci společenských vztahů vždy až druhotný. Nejprve se o pracnější zajišťování potravy, tj. sběr plodů a bylin, staraly ženy a děti. Pánové tvorstva se kromě lovu věnovali válčení a obchodu. „V potu tváře budeš zajišťovat své živobytí“ platilo vždy jen pro určitou část společnosti. Ostatně boj o rovnost, volnost a bratrství, jak se o něm dočítáme v historických studiích i románech, to jen potvrzuje.

Co se práce jako takové týče, ani vztah myslitelů k ní nebyl zcela jednoznačný. Spíš by se dalo mluvit o rozporuplnosti názorů. „Člověk může žít a uspokojovat své potřeby pouze nepřetržitou prací, nepřetržitým spojováním svých schopností s přírodními zdroji. Tento proces je původem vlastnictví. Ale také platí, že člověk může žít a uspokojovat své potřeby spotřebou produktů práce druhých. Tento proces je původem drancování. Jelikož člověk má přirozené sklony vyhýbat se bolesti a jelikož práce sama o sobě je bolestí, vyplývá z toho, že se člověk bude uchylovat k drancování všude tam, kde je snadnější než práce. Historie na to poukazuje dosti jasně. A za těchto podmínek jej nemůže zastavit žádná morálka ani žádné náboženství.“

Slova francouzského ekonoma, Frederica Bastiata (žijícího v letech 1801–1850) z jeho knihy úvah vydané, pod názvem „Zákon“ na konci jeho života (v roce 1850), platí i po více než sto padesáti letech.

Zdá se, že parazitování na práci jiných je běžnější, než by člověk ve svobodném světě očekával. Forem tohoto parazitování je více. Přímá zločinnost loupeživých hord je jen menší částí. Mnohem jednodušší je to hierarchickým politickým systémem, vlastně všichni politici jsou parazity žijícími na úkor ostatních občanů toho kterého společenství. A je jedno, jde-li o monarchii, diktaturu nebo demokracii. Tvorba zákonů jako normy ve vztazích obyvatel v příslušném státě nemusí být jen spravedlivá. Opět si dovolím citovat pana Bastiata:

„Dokud se připouští, že zákon může být odveden od svého pravého cíle — že může narušit vlastnictví, místo aby jej ochraňoval — potom se každý bude chtít zúčastnit tvorby zákona, buďto aby se chránil před drancováním, anebo aby jej pro drancování využil. Politické otázky budou vždy prioritní, převládající a všezahrnující. U bran zákonodárného paláce se bude odehrávat boj. A tato bitva nebude nijak málo zuřivá.“

Zdá se, jako kdyby lidstvo zabloudilo ve slepé uličce. Možná je tou slepou uličkou euroamerická civilizace, která je příliš materialistická a vychází z postulátu, že základem všeho je osobní soukromé vlastnictví. Jednotlivé body křesťanského desatera již inspirují jen málokoho. Došlo ke změnám v základní lidské jednotce, kterou by stále měla být rodina. Propaganda s reklamou ovlivňují během prvních dvanácti až patnácti let života formování vývoje hodnotového žebříčku více než dříve. Spotřeba se stává měřítkem úspěšnosti, často úspěšnosti za jakoukoli cenu.

Vše vyplývá z mezilidských vztahů. A je jedno, jde-li o spor mezi dvěma individui, rodinami či státy. Vždy jde o snahu získat nějakou výhodu na úkor těch druhých nebo o snahu druhým ubližovat. Záleží pouze na tom, na jaké úrovni se to děje. Ta mezistátní znamená války a různé způsoby koloniálního vykořisťování, státní pak konflikty typu občanské války (příkladem je současný Balkán) a opět vykořisťování. A tak se dostaneme až do nejmenší jednotky, kterou je rodina. I zde existují stejné problémy, krade se, podvádí, vykořisťuje a vraždí.

Přiznám se, že neznám jednoduchý návod, který by nabídl řešení. Kulturní atmosféra je v současnosti pro rodinná společenství nepříznivá (počet dětí narozených mimo manželství přesahuje 20 % z celkového počtu narozených dětí). Výchovný vliv rodiny je tudíž značně oslaben, dochází již k situaci, že nevychovaní rodiče nejsou schopni své děti vychovávat k elementární ohleduplnosti a slušnosti. To jsme ale již mimo rámec vlivu práce, navíc jsme se za uplynulých deset let přesvědčili, že práce není přirozenou kategorií přístupnou každému. Co si o tom myslíte vy?

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 20.7.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

ERASERE, nic jste nepochopil - Miloš Dlouhý
Já autora článku chápu - Josef Krejsa
Datle z Lesa, jseš hnusnej závistivec  - Eraser
Ve skutečnosti jen zlomek lidí pracuje - Datel z Lesa
Nejbohatsi je ten, ktery toho potrebuje nejmene - Marketa
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena