Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:39
Publikováno dne:
16.8.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Creative writing

V éře internetu se lidstvo po televizi a rozhlasu vlastně vrátilo zpátky k psanému slovu. Ale není to už ten jazyk inkoustový. Jeho technický charakter jako kdyby zdůrazňovaly četné návody na webu, slibující udělat spisovatele z každého, kdo si to přeje.

Správné téma. Lidi zajímá kromě sexu ještě dobrodružství, záhady, vraždy, peníze, neštěstí, objevy, ekonomie, historie, zdraví, vězení, žárlivost, podvody, spory, daně… Jak to mají ve zdraví všechno přečíst, se ale nikde nepíše…

Román musí zaujmout. Svoji knihu začněte uchvacující větou. Například: „Karel ještě cítil v dlani od pomeranče upatlanou rukojeť nože, zaraženého v jejích zádech.“ Nenapadá-li vás žádná, můžete použít tuhle.

Jako laika mě zaujal termín creative writing, kterým se v angličtině zřejmě označuje kdeco, od návodu, jak psát kuchařku, po zásady psaní světových bestsellerů. Jak nedávno poznamenal německý spisovatel Hans J. Ortheil ve svém eseji, tento americký vynález však definitivně dává na frak romantickému spisovateli z Evropy, jemuž myšlenky kapou odkudsi z nebe.

Místo inspirace v podobě sloupu dýmu chladná kalkulace se čtenářskými city. Sem dáme nějakou informaci, podbarvíme to zdůrazněným slovesem přáti, nakonec vrzneme pointu. Však ono zase není tak těžké odhadnout, co lidi zaujme, jak je dojmout, co si přejí slyšet.

Skutečně, univerzitní studenti, cvičeni podle „americké“ metody, vykazovali nebývalý pokrok. Jejich práce rychle začaly připomínat profesionální díla. Jenomže až moc — nakonec je skoro nešlo vzájemně rozeznat. Daleko nejlepším řešením se ukázalo i při dodržování obecných zásad nechat prostor přirozené nátuře studentů.

Skutečnost je zřejmě někde uprostřed, psaní je velmi složité i jednoduché. Tato věta mě sice napadla před sekundou a zvládnul by ji i středně výkonný počítač. Ale možná je v ní tak trochu ta koloběžka, co jsem dostal ve čtyřech letech k Vánocům. A když to čtete, promítáte si možná kdesi v podvědomí, jak jste kdysi kouřili za školou i že zítra musíte vyvenčit psa. Aspoň teď už ano.

Na Interetu převládá čtení informační. Nebo ne? Také vám připadá divné, když se místo solidních informací o produktu dozvíte, že „poskytuje skálopevnou stabilitu“ a „umožňuje vám ještě lépe analyzovat všechny informace, abyste zůstali konkurenceschopní“ a že máte „naplno rozpoutat možnosti svého počítače“? Nejen stránka Microsoftu je podobnými žvásty obzvlášť prolezlá. Tato obchodní taktika však nemusí být dlouhodobě úspěšná. Například už studie z roku 1997 shledala webový text o 58 % efektivnější (ať už to měřili jakkoliv), když byl napsán stručně. Grafické znázornění podstatných informací v textu zvedlo užitečnost o 47 %, objektivita místo reklamního tónu o 27 %.

Dále studie zjistila, že je chyba rozdělovat čtenáře na odborníky a labužníky, obě skupiny vyžadují podobnou kvalitu psaného textu. Školní zásady správného psaní se dají prodat i na webu. Zejména: jedna myšlenka znamená jeden odstavec. Čtenář je líný a nedůvěřivý, chce vše podat krátce a přesvědčivě. Humor je věc nevyzpytatelná, co večer člověka rozesměje, mu bude ráno připadat trapné. Stejně je záhodno šetřit s obrazy a hypertextovými odkazy.

To, jak by zřejmě řekl profesor Edward de Bono (Oxford, Cambridge, Harvard), pořád neznamená, že invenci se nedá naučit. Renesance podle něho byla „největší intelektuální katastrofa“, neboť stvořila pravidla, která dusí kreativitu.

Ne že by klasická školní výchova tvořivost nějak zvlášť rozvíjela, o tom u nás víme své. Ale že by, pane profesore, léta šprtání nahradil nějaký rychlokurs geniality? S důvěrou bych se na něj zapsal, jen kdyby měl tak 20 semestrů…

Čtenáři, ať jsi laik, nebo profesor, buď více člověkem než kritikem, tvoje potěšení bude větší. Domenico Scarlatti (hudebník, 1685—1757).

Vůbec nejhorší zřejmě je, když spisovatel potřebuje jíst a chce knihu i vydat. Ale podle redaktorské rady, která prý pochází z jistého pražského vydavatelství, i tady má šanci každý. Neumíš psát, o tvoji knihu nikdo nestojí a k ničemu se nedá použít? Nevadí, stačí maličkost: proflákni si svoje jméno.

Nebudeme onomu redaktorovi přát žádnou skutečnou katastrofu, například aby ho opustila žena nebo mu začala prokluzovat spojka v jeho novém šestiválci. Ale i tak se může stát, že bude potřebovat utěšit. A pro onu chvilku bych mu doporučil nejzajímavější knihu z jeho knihovničky.

Určitě to bude příručka na klepání koberců.

Petr Bouř (bour@seznam.cz) - 16.8.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 
Petr Bouř
Dá se psaní naučit?

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena