Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:38
Publikováno dne:
10.9.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Jak je to s hodnotou lidské práce?

Co to vlastně lidská práce je? V naučných slovnících se dočteme třeba že: „práce je úsilí vynaložené k dosažení změny možnosti ve skutečnost … v pracovním procesu člověk svou cílevědomou, uvědomělou činností, tj. prací samou, mění předměty přírody pracovními nástroji k uspokojení svých potřeb.“ Jde v každém případě o účelné vynakládání fyzické či duševní námahy s cílem dosáhnout osobního i skupinového prospěchu (tak to alespoň cítím já). Ve světě, mezi ostatními živými tvory neměl člověk jinou možnost. Má špatný zrak, sluch, není vybaven silou, drápy a zuby k obraně, neumí létat, rychle běhat ani plavat, zkrátka v konkurenčním boji o přežití by bez „práce“ nemohl být úspěšný.
[Obr: stara_prace.jpg (23972 Bytes)]

Dělba práce je tedy výsledkem společenského boje o život. Boje stejně krutého jako ty, které probíhaly na polích válečných. Jen díky dělbě práce a spolupráci v rámci skupiny se stal člověk (tvor nemající z biologického hlediska nejmenší nárok na přežití v přírodních podmínkách) vládcem světa. Jeho vliv na biosféru je dnes tak významný, že je patrný i při pohledu z kosmu. O ovlivňování života všech ostatních živých organismů (rostlin i zvířat) nemluvě.

Ať se ale vrátíme k práci samé. Vyvíjela se v souladu s lidskými potřebami. Nejprve šlo jen o zajištění potravy a ochranu před zvířaty a jinými lidmi. Hodnota práce v té době měla hodnotu osobního přežití. Postupná specializace vedla k výrobě nadprodukce potravin a stále kvalitnějších nástrojů. Přebytky bylo možno měnit za věci, kterých se nedostávalo. Ve vnitrozemí to byla například sůl, ale už v paleolitu se obchodovalo i s těženými pazourky pro výrobu kamenné industrie.
[Obr: prodej_zbozi.jpg (21394 Bytes)]

Utíkala staletí a s rozvojem zemědělství, řemesel a konec konců i obchodu lidských potřeb přibývalo. Na rozdíl od ostatních živých tvorů nemá člověk nikdy dost. Své potřeby si, ruku v ruce s technologickým pokrokem, vymýšlí. Aktuálním příkladem může být potřebnost mobilního telefonu.

Od doby, kdy si jako relativní měřítko pro směnu zboží vymyslel peníze, jsou tyto člověku vším. Postupně dochází k paradoxu. Peníze se staly měřítkem prosperity. Nicméně měřítkem relativním, protože vývoj neprobíhá na celé planetě rovnoměrně. Evropané, část Asiatů a Američanů si život bez peněz nedovede představit. Nicméně existují národy, které se bez nich klidně obejdou a vystačí s původním směnným obchodem. Pro ně je také většina pracovních činností, které my pokládáme za normální, zcela nesmyslných. Podobná situace nastává při velkých živelních katastrofách a při válkách.

[Obr: prace_silnice.jpg (12741 Bytes)]

Práce má svou hodnotu pouze v nějakém kontextu. Příkladem může být přebytek, nebo nedostatek potravin. Záleží na tom, jaký je zájem o produkt, který byl vytvořen. To platí pro produkty k životu nutné. Ale existují i další, které jsou pro společnost potřebné, řekněme výchova a vzdělávání nových pracovníků, ochrana před zločinci, nejrůznější služby. Nejinak je to s „potřebami“ tzv. kulturně-civilizačními. Ty jsou skutečně umělé (původně šlo o seberealizaci nad rámec běžných životních činností — viz například kresby ve francouzských a španělských jeskyních). Dnes představují samostatné komerční odvětví. Jde o umění, „umění“ a sport, při tom nad přímým kontaktem (třeba návštěvou příslušného představení v divadle) převládají virtuální nabídky téhož, ať už jsou to produkty televizní, filmové, ve formě novin či časopisů. S tím souvisí zvláštní obor ovlivňující člověka a vnucující mu nové a nové „potřeby“, jde o reklamu. Reklama je tím, co nejvíc ovlivňuje hodnotu zboží i práce.

Výsadní postavení má ale kapitálový trh. Banky a peněžní ústavy jsou tím, kdo rozhoduje o přerozdělování peněz a vlastně ovlivňuje cenu veškeré práce na zemi (to je vlastně ten globalizační proces, který někomu vyhovuje, jiného pobuřuje). Zatímco přímá produkce, služby i šoubyznysový nadstandard potřebují jednotlivce jako konzumenty. Kapitálový trh má širší pole působnosti. Ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i státní společenstva vcelku.

Kdysi se práce dělila na produktivní a neproduktivní. Bankovnictví patří sice k té neproduktivní, nicméně ekonomové a bankéři jsou v současné době těmi, kdo reálně rozhodují o velmi mnoha věcech. Ti z nadnárodních korporací jsou zodpovědní za nejeden problém ve světě. Ekonomický přístup k životu je tím, co vyvolalo novou životní nutnost, kterou je spotřeba. Jen stále se zvyšující spotřeba fabrických produktů umožňuje lokální „ekonomický pokrok“. Že je to na úkor celosvětových zdrojů lidských i surovinových, kapitánům průmyslu příliš nevadí.

Hodnota práce se s rozvojem společnosti měnila a stále mění. Změny jsou stejně prostorové, jako časové. Dnes pláčeme nad tím, že jsme v Čechách placeni mnohem méně, než jsou placeni za obdobnou činnost ve vyspělých státech. Srovnáváme se s Německem, Francií, Británií a USA. Vůbec nám ale nevadí, že za stejnou práci dostávají lidé na Ukrajině, v Indii a mnoha dalších státech řádově menší mzdu.

Nelíbí se nám diferenciace, ale s tou musíme počítat. Měřítkem je zájem o produkty práce, a ne závistivé poukazování na úspěšnějšího. Pochopitelně do těchto úvah nepatří sami sebe vyplácející, neschopní nebo podvodní manažeři krachujících bank, kampeliček a podniků. Odstranit podobné žáby sedící na prameni prosperity státu je jiný problém.

Na závěr si dovolím ocitovat pár slov z úvahy pana J. J. Steigera, která byla 5. září uveřejněna v MfD pod názvem Nespravedlnost je zdravá: „Práce má nulovou vnitřní hodnotu. Je-li práce čímsi zhodnocena, pak tím, že o její výsledky je na trhu zájem. Vezměme si spisovatele nebo instalatéra. Ti přece nemohou být placeni za psaní románů či opravu záchodků. Taková práce vůbec nic neznamená, dokud si román nebo opravený záchod někdo nepřeje. Dokud si ho někdo nekoupí.“ Tak jako u všeho ostatního, je i u práce měřítkem její hodnoty poměr mezi nabídkou a poptávkou.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 10.9.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Práce jako filozofická kategorie - 26.7.2001
Je práce smyslem života? - 20.7.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena