Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:37
Publikováno dne:
21.11.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Další postřehy z Tel Avivu

Tentokrát popisuje MUDr. Ivan Vařecha ve svém dalším dopisu (z 31. října) své další dojmy ze židovské metropole. Začíná chválou ruštiny a pak se věnuje svým dojmům z izraelské dopravy.

V posledních dnes si opakovaně vzpomínám, jak jsme se jako studenti vysmívali "světovosti" ruského jazyka. Teď si stále říkám, díky bohu (nebo spíše soudruhům) za povinnou maturitu z tohoto jazyka. Začalo to už cestou z letiště, kde anglická konverzace s řidičem rychle přešla do ruštiny. Nevím, zda mu uletělo nějaké ruské slovíčko, nebo to byl ten nezaměnitelný přízvuk. Paradoxně se díky tomu člověk začal cítit jako doma (spíše tedy za starých časů). Ještě ten samý den jsem začal litovat, že s sebou nemám ruský slovník, protože dvacet let od maturity je už celkem dlouhá doba. Angličtina je samozřejmě důležitá, ale ne všichni ji zde skutečně ovládají. Pokud v případě neúspěšné angličtiny promluvíte rusky, máte téměř stoprocentní šanci na úspěch.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem - tady to není fráze ale obrovská výhoda. Spousta nápisů na ulicích je dvojjazyčných - hebrejština a angličtina. Jenže ne úplně všechny. Například zde v Tel Avivu jsou téměř na každém rohu podrobné mapy města, bohužel pouze s hebrejským textem. Nebo tady v nemocnici - 90 % nápisů na orientačních tabulích je pouze hebrejsky. Tady konečně člověk pozná, jak se cítí negramotný cikán na úřadu. Zpočátku jsem nebyl schopen najít ani záchod. Naštěstí jsou zde všichni maximálně ochotní a vstřícní. Jen vám musejí rozumět. A ruština je skoro tutovka. Navíc to má ještě jednu výhodu. Mezi tou spoustou snědých (i když velmi hezkých) žen a dívek se vám podvědomě začne rychle stýskat po něčem světlejším. Blondýny jsou zde skutečně vzácným kořením a na ulici doslova září. Samozřejmě jsou to téměř vždycky Rusky. Člověk, který zažil dvacetiletou přítomnost silné ruské posádky v Olomouci to musí poznat. Tady má ale ze setkání s nimi radost. Musím se ovšem vrátit do zdejších ulic. Posledně jsem slíbil podělit se o své zážitky z městské dopravy.

Doprava v Tel Avivu je skutečně zážitkem pro silné nervy, ta veřejná zvláště. Co se týká osobních aut, asi bych si musel dodat hodně odvahy, abych tu zkusil řídit. Hlavní pravidlo, které tu platí, formuloval kdysi v jednom filmu Vladimír Menšík - přednost mám já, protože jsem rychlejší. Na červenou tu auta (obvykle) zastaví, ovšem ta první v řadě až za semafory, tedy na přechodu pro chodce (kteří se pak mezi nimi proplétají), případně i za ním, hluboko v křižovatce. Jak poznají, že už mají jet, když nevidí na světla, jsem ještě nezjistil. V každém případě se hrozně rádi předvádějí při startu - vyrážejí totiž už na oranžovou. Pokud by to neudělali, tak je ti zezadu "osolí" pořádným troubením. Troubí se tu pořád, všude a nahlas. První dny mne to dost znervózňovalo. Když u nás v Olomouci uslyším troubení, tak už se většinou opravdu něco děje, většinou to lze pochopit jako nadávku "co to děláš, ty vole" (dámy, doufám, prominou). Tady je to pouze víceméně přátelské upozornění "pozor, jedu, tak koukej dozadu". Řidiči tu skutečně "předvídají", co si asi myslí ti ostatní. Podle sebe soudím tebe - nejspíš na předpisy kašleš stejně jako já, takže ne aby tě napadlo právě teď odbočit do levého pruhu, protože ten je můj. Takto to tady funguje.

Zpočátku člověk nemůže uvěřit tomu, kde, za jakých okolnosti a jakým způsobem auta zastavuji. Je to kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Uprostřed přechodu pro chodce, na zastávce autobusu, v levém jízdním pruhu. S nějakým zajížděním k pravému okraji si nikdo neláme hlavu, klidně se postaví šikmo, a zablokuje tak celý pruh, případně i dva. Pro naše dopraváky by to byl asi ráj pro vybírání pokut, ovšem tolik bloků u nás asi ještě nevytiskli.

Pokud jde o veřejnou dopravu, máte v podstatě tři možnosti. Taxík je pěkně drahý. Použil jsem ho po příletu, protože v sobotu ve čtyři hodiny ráno, tedy o sabatu, se jinak z letiště do města nedostanete. Těch zhruba deset kilometrů stálo 100 sekelů (přibližně 900-1000 Kč) a to mě zdejší lidé ubezpečili, že mě ten taxikář nevzal na hůl. O sabatu je všechno podstatně dražší. Všechny taxíky jsou bílé. Často jde o sedany typu Octavia, další možností jsou malé dodávky typu Volkswagen Transporter nebo Ford Transit - ani jsem si ještě nevšiml, jakou značku vlastně používají. Fungují trochu jako autobus. Mají svá čísla linek a asi i oficiální trasu. Jejich výhodou je, že vám na mávnuti zastaví kdekoliv, tedy i mimo oficiální zastávku, například právě uprostřed přechodu pro chodce.

Autobusy, to je kapitola sama pro sebe. Cestování v nich je skutečný zážitek, na který člověk hned tak nezapomene. A v duchu se omluví za všechny výtky, které kdy měl vůči MHD doma. Všechno začíná tím, že jízdní řády, pokud vůbec existují, jsou naprosto virtuální. Docela se dá pochopit, že při zdejších zácpách nikdo nebude garantovat pevné časy, ale údaj "interval 35 minut" je přece jenom dost neurčitý. Co vám ale zbývá. Postavíte se na zastávku a čekáte. V průběhu tohoto čekání do zastávky přijíždějí autobusy dalších linek. Vy můžete pozorovat, jak to frčí. Blíží se rychlostí, která by v našich končinách vzbudila u čekajících zděšení. Ještě tak třicet metrů před zastávkou autobus naplno akceleruje, aby vzápětí mohl prudce zabrzdit. Se zajížděním k chodníku nikdo neztrácí čas. Podle možnosti autobus zastaví v rozmezí plus/mínus pět až deset metrů od značky zastávky. Záleží to na okolnostech – jestli osobní a nákladní auta blokují zastávku atd. Pokud řidič jasně nevidí, že někdo hodlá nastupovat či vystupovat, tak vlastně jen tak zpomalí a zastávku projede. Asi čtvrtý den pobytu mi takhle ujel autobus, na který jsem čekal více než dvacet minut. Stál jsem na zastávce příliš ležérně, ramenem se opíral o sloupek a čekal, až úplně zastaví. Čekání další půlhodinu bylo docela dobrou pobídkou, abych byl příště aktivnější. Na druhou stranu ale musím říci, že když k zastávce dobíháte, zamáváte a řidič vás vidí, tak vám neujede. Někdy dokonce zastaví autobus, který se už rozjíždí - jen musí vidět váš zájem. Stejně tak vám zastaví i mimo zastávku, pokud jste náhodou "zaspali", a neveze vás až na další, která je nejméně kilometr daleko. Po nástupu do autobusu (pouze předními dveřmi) platíte u řidiče. Ten nijak nečeká, až budou všichni sedět. Dveře okamžitě zavírá za posledním, kdo nastoupil, a prudce se rozjíždí, řídí a současně prodává lístky. Cena jedné hodiny cesty (přibližně 10 km) je 7,4 sekelu (násob zhruba 10 a je to v korunách). Cestující řidič nijak nešetří - plyn - brzda, plyn - brzda. Motor řve celou dobu na plné otáčky. Stejně jezdí i osobni auta, motorky, prostě všichni. Pro majitele autoopraven to musí být hotový ráj - spojky, řadicí skříně, brzdy - to vše tu má asi dost krátkou životnost. Jen mne zatím překvapuje, že jsem neviděl žádnou bouračku ani nějak moc pomačkaných aut. Možná je to také tím, že tu udržují podstatně větší rozestupy než u nás v Čechách. Prostě předpokládají, že ten druhý se zachová naprosto proti pravidlům a počítají s tím. V našich dopravních předpisech je tato povinnost řidičům přímo ukládána (nebo už ne?) ale je neustále kritizována. Více se spoléháme na to, že někdo ty předpisy bude dodržovat, a jsme proto asi méně předvídaví. Tady spoléhají na přirozený instinkt - platí právo silnějšího, rychlejšího a pud sebezáchovy.

Nevím, zda tu také platí přednost pro chodce na přechodech, ale žádného ani nenapadne na něj vstoupit, pokud si není zatraceně jist, že se k němu velkou rychlosti neřítí nějaké auto. Na druhou stranu ale pěší klidně přecházejí silnici i na červenou a mimo přechody, jak je napadne. Řidiči s tím už víceméně počítají a snaží se jim vyhnout. Obvykle je "osolí" hlasitým troubením, ale to už tady nikoho nevzruší. Když jde o starší osobu či ženu s dítětem, tak dokonce i zpomalí nebo udělají kličku. Pokud se jim tam připlete chlap, tak mu profrčí těsně za zády minimálně šedesátkou. Mezi tím vším se proplétají motorky a skútry, které jezdi nejen po silnici, ale i po chodnících. Občas se přiženou zezadu a proletí kolem vás v tak minimální vzdálenosti, že se vám zastaví dech. Cyklistů je minimálně, raději jezdi po chodnících a nejsou k chodcům o nic více ohleduplnější než motorkáři. Jde o zvyk - všichni prostě musejí být "stále ve střehu". A chodcům nezbývá také nic jiného, pokud chtějí chůzi po rušné ulici přežít ve zdraví. Takže strach z teroristů? Nemůžete mne slyšet, ale buďte si jisti, že právě teď se nahlas směju.

P.S. Musím ještě navázat na předchozí psaní (viz Dopis z Tel Avivu zveřejněný na novinkách 25. 10.). Není pravdou, že jsou zde lidé stále zasmušilí, jak jsem napsal. Ty holky v uniformě se dovedou i smát. Předvedla mi to jedna z nich, která mě uhodila do kolena hlavní automatické pušky, když si sedala naproti mně. Opravdu originální způsob, jak se dá navázat rozhovor. Omluvně se usmála a byla ochotna odpovídat na všechny dotazy. Tu zbraň nafasovala a teď jí prostě nosí všude s sebou, je to součást jejího života pro příští měsíce. A v tom zásobníku (naštěstí vytaženém) má opravdu ostré náboje, ovšem právě teď nehodlala po nikom střílet. Pokud ovšem nebude muset. A při tom rozhovoru se celou dobu mile usmívala. Zdraví Ivan Vařeka.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 21.11.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Tel Avivu - 25.10.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Na čem záleží cena taxíku - Ivan Vareka
Vzpomínky na izraelskou dopravu jsou i pro mě noční můrou :-) - Dagmar
Otřesné zkušenosti z Prahy - jezelen
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena